Pálení porcelánu objevili Číňané. Od roku 700 př. n.l. se v Číně pálil první porcelán. Porcelán jak ho dnes známe se v Číně pálil teprve od 7. století n.l. Od kopce, který se nazýval Gao-ling a kde se těžila porcelánová hmota, získal kaolín svůj název. Porcelánové zboží bylo určeno pro císaře a jeho dvůr. Porcelán se dostal do Evropy kolem roku 1290, kdy ho dovezl ze svých cest po Asii Marco Polo.

Název „porcelán“ vznikl od italského slova „porcella“ (mušle). Porcelán Italům svým zevnějškem připomínal mušli. Od 15. století se do Evropy začal porcelán z Číny dovážet. Protože však ceny porcelánu se daly srovnat se zlatem, pokoušeli se Evropané vyrábět porcelán sami. Evropské porcelánky však nedokázaly čínský porcelán zcela napodobit. První evropská napodobenina vyšla v 15. století z italské porcelánky zvaná Medicejský porcelán. Nedosahovala však takové pevnosti a transparentnosti.


Tajemství porcelánu se podařilo teprve v roce 1708 objevit Ehrenfriedu Waltheru von Tschirnhaus a saskému lékárníku Johannu Friedrichu Böttgerovi (Janu Bedřichu Böttgerovi)v Mišni. Jeho první pokusy připomínaly spíše tvrdou kameninu a měl hnědočervenou barvu. Böttger si pak povšiml bílého prášku, který se užíval na pudrování barokních paruk a tím objevil naleziště kaolínu. Pracovní postup byl pečlivě střežen a tajemství výroby porcelánu znalo pouze několik osob.


Tajemství se však dlouho neudrželo. Několik keramiků uteklo i s tajemstvím z Mišni a roku 1719 pod vedením Francouze Du Paquiera ve Vídní založili porcelánku.